Die Webseite der Gemeinde Niederalteich

Die Webseite der Gemeinde Niederalteich

 

Bazilika a farní kostel

SonnenblumenfeldKostel je souèástí komplexu Benediktinského kláštera. Ten založil roku 731 (741) bavorský vévoda Odilo zde na Dunaji coby významné dopravní tepnì. A navíc na úpatí tenkrát ještì neosídleného Bavorského lesa. V roce 1803 byla v Nìmecku všechna území nacházející se pod duchovní, tzn. biskupskou èi klášterní správou nucenì anektována svìtskými knížectvími. Tehdy také došlo ke zrušení kláštera Niederaltaich bavorským státem a k rozprodání a znièení velkého množství staveb. Klášterní kostel byl, jako náhrada za zbouraný farní kostel pøedán zdejší farnosti. Ta zde od té doby vykonává bohoslužby a stará se o jeho provoz. Poslední rozsáhlá rekonstrukce vèetnì restauraèních prací byla dokonèena roku 1989.

 
V roce 1918 byl klášter znovu obnoven. Duchovní správa farnosti byla svìøena mnichùm. Èást svých bohoslužeb odbývají také v tomto kostele. Aby byl zdùraznìn význam tohoto historického svatostánku, byl mu roku 1932 udìlen titul papežské „Baziliky minor“.
 
Venkovní pohled na kostel názornì ukazuje, že byl stavìn jako ranì gotický. Prostor kúru byl dokonèen 1270, chrámová loï pak 1306. Obzvláštì pozoruhodný je na levé venkovní stìnì poblíž severní vìže tympanon portálu. Tím byl kostel spojen s bývalou køížovou cestou. Se stavbou 72 m vysoké vìže se zaèalo v renesanci. Na jižní stranì vìže (ke høbitovu) je na pamìtní desce formou kosmického horoskopu znázornìno datum položení základního kamene: 27.4.1514. Vnitøek kostela byl kolem roku 1720 upraven v barokním stylu. Podaøilo se pøitom ve vzácné souhøe propojit staré s novým. Za hlavním oltáøem byla pøistavìna zakristie v pøízemí a nad ní mnišský kúr (horní kostel). To celé bylo místo døívìjšího rovného èela postaveno v pùlkruhovém pùdorysu. Je to první sakrální stavba velkého barokního stavitele Johanna Michaela Fischera.
 
Basilika innenPo vstupu do vnitøního prostoru kostela spoèine Váš pohled nejspíš na centrálním obrazu od Franze Geigera z Landshutu (1675) nad hlavním oltáøem. Znázoròuje patrony kostela:

  • Sv. Mauritia (ten stojí i nad kazatelnou) a jeho družinu – vojáky tzv.
  • „Thébské legie“ øímského císaøství. Pocházeli z tehdy už køesanského Egypta a koncem 3. století zemøeli muèednickou smrtí, protože se rozhodnì vzepøeli požadavku považovat císaøe za svého Boha.

Na obraze vystupuje Mauritius z váleèné øeže, tmavì ve spodní èásti obrazu zobrazené. Shora k nìmu schází v jasném svìtle z mrtvých vstalý Kristus, doprovázen zástupem svatých.
 
Tato zde výrazná dramatika temna a svìtla pokraèuje pak v celém kostele. V relativnì tmavých postranních lodích, vedle prostoru oltáøe, je ve spodních deskových freskách znázornìno Kristovo utrpení.
 

  • Oltáøní obrazy v hlavní lodi pak znázoròují temnoty lidské víry. Na pravé stranì nad prvním oltáøem vidíme umírání sv. Benedikta,
  • nad druhým pak zkoušku ohnìm svaté císaøovny Kunigundy. 
  • Nad ètvrtým oltáøem je znázornìno utrpení sv. Sebastiána a
  • po levé stranì nad prvním vidíme vystoupení kajícího se kazatele Jana Køtitele.
  • Nad druhým oltáøem pak umírání sv. Josefa a
  • nad ètvrtým oltáøem svatého mnicha a biskupa Martina.

Pod tìmito obrazy se nacházejí v zasklených skøíòkách zdobených „svítícími kameny“ kosti køesanù starovìku dovezené z øímských katakomb. Byly sem umístìny v èase baroka.
 
V urèených dobách církevního roku jsou tyto relikviáøe zakrývány pùvabnými barokními tabulemi, na nichž jsou svatí zobrazeni. Nad oltáøi umožòují prùhledy v klenbách pohled na fresky na horním ochozu, které kontrastnì k obrazùm dole ukazují svaté postavy v jasné záøi.
Ve støední èásti pravé postranní lodi se nachází na vyvýšení køížné chodby, na tøetím oltáøi pieta (pískovcová plastika okolo r. 1480). Tento meditativní obraz je dodnes svátostí Velkobratrstva Sedmibolestné Panny Marie. Znázoròuje spasitele, ležícího po sejmutí z køíže v klínì své matky.
Freska nad tím, v horním ochozu ukazuje ve výjimeèném zobrazení sv. Marii jako matku slitovnou: jako mléko proudí její slitování pøibližující víru, na obecný lid. Na protìjší stranì je nad tøetím oltáøem znázornìno uctìní sv. Gottharda (Godehard) mnicha a opata z Niederaltaichu, který byl povolán r. 1022 k biskupské službì v Hildesheimu. Vosková figura nad tím je zobrazením uèitele víry, sv. Augustína.
 
V kapli severní vìže (ve smìru k východu vpravo) máte možnost ve vaší osobní záležitosti zapálit svíci.
Všechny fresky (víc než 200) vytvoøil Wolfgang Andreas Heindl z Welsu (Rakousko). Stropní fresky ve 21 m vysoké støední lodi symbolizují historii kláštera Niederalteich.
Možná také odvozujete jméno od „Eiche“ – dub. Správnìjší je ale zøejmì jméno kláštera vztahovat ke staronìmeckému slovu „Ache“ – voda. To žije v mnoha místních jménech i oznaèeních tokù (napø. Ohe). Vedle úøednì správného Niederalteich, píše se jméno kláštera také Niederaltaich.
Obzvláštní pozornost zasluhují øezbáøské práce na zpovìdnicích a lavicích, zhotovené místním mnichem Pirminem Tobiaschu. Do jím vytvoøeného barokního prùèelí varhan vestavìla v r. 1985 firma Georg Jann z Orgel Allkofenu u Abensbergu nové varhany.

  • Mají mechanické ústrojí,
  • 48 registrù,
  • 4 manuály a
  • 3555 p횝al.
     

Krásnì znìjící zvonkohra v jižní vìži sestává z pìti bronzových zvonù, pocházejících z novodobí kláštera:

  • nejvìtší (sv. Michael) váží 2074 kg, má prùmìr 153 cm a vydává tón c´3 (Johann Grassmayr, Innsbruck 1938).
  • Druhým nejvìtším je sv. Antonín s 1300 kg a 125 cm – s´4 (Georg Samsasa, Passau 1814).
  • Tøetí je vìnován zvìstování Panny Marie – 971 kg, 118 cm – f´ (Rudolf Perner, Passau 1961)
  • a nejmenší Bratr Konrád – 500 kg, 98 cm – as´6 (Karl Hamm, Regensburg 1931).

V roce 2003, pøesnì 200 let po sekularizaci, pøi níž jubilejní zvon z r. 1731 byl pøemístìn do Vilshofenu, mohla být zvonkohra díky velkorysému daru rozšíøena. V dosud prázdné severní vìži visí dnes zvon Mauritius o váze 4820 kg a prùmìru 200 cm. Svým tónem as´0 toto mohutné tìleso odlité Rudolfem Pernerem v Passau dává celkové zvonkohøe výrazný spodní tón.
Klášter udržuje múzické gymnázium se zamìøením na moderní jazyky (Gymnázium sv. Gottharda). Dále Ekumenický institut, který usiluje o vzájemné porozumìní mezi rùznými køesanskými církvemi a tradicemi. Tomuto cíli slouží i to, že èást mnichù slouží své bohoslužby v byzantinském rituálu. K tomuto úèelu a v tomto stylu byl upraven bývalý klášterní pivovar.
 

O svátcích a nedìlích probíhají v Niederaltaichu tyto bohoslužby:

Eucharistie a farnost:

  • 19:00 veèerní bohoslužba
  • 9:00 bohoslužba v Bazilice

Konventní obøad mnichù – obvykle s gregoriánským chorálem:

  • 10:30 v Bazilice

Latinská veèerní:

  • 17:30 v Bazilice

Byzantinská liturgie:

  • 9:30 v kostele St. Nikolaus

Byzantinská veèerní:

  • 17:15 v kostele St. Nikolaus